EN
EN
EN

Prokleté hory – Životní zážitek pro vášnivé fotografy i hikery

Na přelomu srpna a září 2021 jsem se vydal s partou přátel na vysokohorský trek do Prokletých hor (též označovaných jako pohoří Prokletije) rozkládajících se na pomezí Černé Hory a Albánie. Trek jsem absolvoval již před dvěma lety, stále jej ale mám v živé paměti a těžím z něj v mnoho oblastech svého života. Proto bych se prostřednictvím tohoto článku rád podělil o to, jak trek probíhal a co jsem si z něj odnesl. Pro vášnivé fotografy navíc také připojím pár tipů a triků, aby je na podobné výpravě nic nepřekvapilo.

Publikováno
Apr 18, 2023
Čas čtení
5 min
Kategorie
S foťákem na cestách

BLOG

Vše začalo jednou nevinnou zprávou od kamaráda, který hledal pátého člena na výpravu do Albánie. A protože jsem jako věčný snílek a milovník přírody neváhal ani minutu, za necelé dva měsíce jsem se ocitl v letadle do hlavního města Černé Hory, Podgorice. Opravdový příběh se ale začal psát až ve vesnici Gusinje, která stojí na úpatí Prokletije a otevírá bránu do vysokých hor.


Pro lepší představivost – trasa našeho treku

Abyste si trek lépe dokázali představit a mohli sledovat, jak a kudy probíhal, připravil jsem pro vás jeho mapu, kterou naleznete zde. Chtěl bych však zdůraznit, že ne všechny trasy, které byly před dvěma lety aktuální, mohou fungovat i v současnosti. Prokleté hory nejsou příliš dobře zmapované, turistické stezky často mění svou podobu a je důležité při postupu používat také svou hlavu. Teď už ale nebudu dále napínat, je na čase vyrazit na cestu!


Čas vyrazit na cestu!

Nebo spíš… je třeba cestu nejdříve najít. Prvních pár hodin po započetí treku jsme dost bojovali právě s tímto problémem, a když se nám konečně podařilo najít první turistickou značku, padla tma. 

Hned další den byla i přes zpočátku deštivé počasí nálada mnohem lepší. Zdolali jsme totiž první vrchol, Veliki Trojan (2190 m). Mlhavou krajinou jsme dále pokračovali k místu zvanému Prevoj Gurit, kde se mlha najednou rozplynula a otevřel se nám nádherný výhled na krajinu. Na tomto místě se mi také splnil můj albánský sen – všude plno zeleně, na horizontu viditelné obrysy vysokých hor, a když se do toho všeho z protějšího kopce rozeběhlo do údolí stádo ovcí, zůstal jsem oněměný úžasem.

Od tohoto highlightu ale bylo třeba se posunout dále. Sestoupili jsme tedy do údolí, kde jsme přenocovali a další dny jsme následně pokořili vrchol Maja Karanfili (2119 m) a nejvyšší černohorskou horu Zla Kolata (2535 m). Postupně jsme překročili hranice Černé Hory a Albánie a směrovali do poloviny našeho treku.


Jsme sice v polovině, to nejnáročnější je ale stále před námi

Albánie nás uvítala nejprve slunečným počasím. V horách si však člověk počasí nevybírá, a proto nebylo velkým překvapením, že nás hned na začátku dalšího segmentu stihl nepříjemný déšť. S pomocí místních přívětivých obyvatel, na které jsme čas od času narazili, jsme se ale dokázali se všemi nástrahami počasí perfektně vypořádat.

Poslední dny výpravy jsme se ocitli ve skutečné divočině. Naším cílem bylo zdolat nejvyšší horu pohoří Prokletije, Maja Jezerces (2964 m). Maja Jezerces je ale obkopena dalšími vrcholy a dostat se k ní nám zabralo celé dva dny. Navíc si troufnu říct (a myslím, že můžu mluvit za celou skupinu), že šlo o jeden z nejnáročnějších úseků celého treku. Ať už z důvodu extrémního převýšení, složitým lezeckým podmínkám či kvůli nepříjemnému hnědému chlupatému návštěvníkovi, který začal uprostřed noci čenichat okolo našich stanů.

Nakonec jsme ale vše bezpečně a ve zdraví zvládli a po zdolání Maja Jezerces jsme po setmění sestoupili do albánského městečka Theth.


Byla to výzva. Vzpomínky ale zůstanou

Nebudu lhát, bylo to náročné. Ale bylo to krásné a během tohoto treku jsem skutečně překonal sám sebe. Byl to opravdový výstup z komfortní zóny. Zároveň jsem si zde ale zamiloval hory, a těším se, až se na podobný trek znovu vydám. Ať už to bude v Albánii či kdekoliv jinde.


Fotografické tipy a triky: Jak fotit na podobném treku?

Jsem ale fotograf, a cítím, že je mou povinností uvést zde i pár fotografických tipů a triků, které by mohly zaujmout některé mé kolegy – fotografy / hikery. Budu stručný, pokud se zde ale najde fotograf, který by se dozvěděl víc, rád odkážu na svůj YouTube kanál, kde jsem o treku natočil samostatné video. Najdete v něm shrnutí celé výpravy, ale i podrobnější fotografické tipy a triky a informace o tom, jaké vybavení jsem si s sebou bral.


5 tipů, jak fotit na vysokohorském treku

Uvedu ale pět nejzásadnějších věcí, kterých bych se držel, kdybych podobný trek absolvoval znovu:

  1. Vemte si foťák. Nebudete litovat. A doplňte ho alespoň o jeden širokoúhlý objektiv a druhý objektiv, kterým dosáhnete o něco dál. Já měl pokryto ohnisko 17–200 mm, a i díky tomu jsem mohl pořídit spoustu rozmanitých fotografií.


  2. Nezapomeňte na stativ. Možná si říkáte, že je to zbytečné. A souhlasím, že tahat s sebou na trek stativ není zbytečné, spíš je to nesmysl, pokud chcete ušetřit každý gram. Menší stativ typu Gorilla Pod ale unesete a věřte mi nebo ne, myslím, že tuto radu oceníte.


  3. Peak Design Capture je fajn věc. Když máte na zádech dvacetikilový batoh, nechcete jej každých pár minut sundávat kvůli jedné fotce a poté zase složitě vracet zpět na záda. Peak Design Capture mi toto usnadnil, jelikož jsem mohl foťák kdykoliv pohodlně připnout na ramenní popruh, zároveň jsem ale vždy byl připraven naskočit do akce a okamžitě začít fotit. 


  4. Myslete na to, jak budete elektroniku nabíjet. Měli jsme to štěstí, že jsme sem tam narazili na místo s elektřinou, doporučuji si ale vzít více baterií a powerbanku o dostatečné kapacitě. Pro představu: měl jsem powerbanku o kapacitě asi 30 000 mAh, nabíjel jsem pomocí ní mobil, foťák a dron, a stačilo to jen asi na polovinu treku.


  5. V horách prší. A bohužel hodně nepředvídatelně. Proto myslete na to, aby vaše vybavení bylo buď voděodolné, nebo jej jinak zabezpečte proti poškození vodou. Přece jen, foto vybavení nás fotografy živí, a je to taková naše třetí ruka.


Pokud vás zaujaly tyto tipy, určitě vás zaujmou i ty, které uvádím ve zmiňovaném YouTube videu. Proto, pokud máte chvilku času, určitě na něj mrkněte a dejte mi vědět, zda jste se dozvěděli něco nového.


Hory jsem si zamiloval

Trek do Prokletých hor mě posunul v hodně oblastech života. Minimálně jsem si díky němu splnil velký sen, protože Albánie mě zaujala již dlouho před rozhodnutím podniknout sem výpravu. Naučila mě ale také to, že jako lidé zvládneme víc, než si myslíme.

Nebo třeba to, že v životě máme standardy nastavené někdy až zbytečně moc vysoko a dokážeme se stresovat z úplných drobností. Přitom stačí poznat, jaký standard mají lidé jinde na světě, zjistit, s jakými problémy bojují, a že jsou často spokojenější než my, kteří se ženeme za úspěchem a hodnotami, které možná nejsou až tak důležité.


Prohlédněte si fotogalerii a objednejte si fotoobraz na míru

Na závěr si dovolím připojit odkaz na celou fotogalerii z treku do Albánských Alp. Zároveň bych rád touto cestou nabídnul možnost výroby personalizovaného fotoobrazu na míru, který vám rád připravím. Takový obraz vám pak může ozdobit domov nebo kancelář, případně sloužit jako hezká vzpomínka na podobný trek, který jste absolvovali. Stačí si zvolit fotku, kontaktovat mě prostřednictvím formuláře na těchto webových stránkách a já s vámi rád vše prodiskutuji.

To je pro tento článek vše. Pokud ale za sebou máte nějaký zajímavý trek, o který byste se rádi podělili, určitě mi dejte vědět do zpráv, rád si počtu :)

Vše začalo jednou nevinnou zprávou od kamaráda, který hledal pátého člena na výpravu do Albánie. A protože jsem jako věčný snílek a milovník přírody neváhal ani minutu, za necelé dva měsíce jsem se ocitl v letadle do hlavního města Černé Hory, Podgorice. Opravdový příběh se ale začal psát až ve vesnici Gusinje, která stojí na úpatí Prokletije a otevírá bránu do vysokých hor.


Pro lepší představivost – trasa našeho treku

Abyste si trek lépe dokázali představit a mohli sledovat, jak a kudy probíhal, připravil jsem pro vás jeho mapu, kterou naleznete zde. Chtěl bych však zdůraznit, že ne všechny trasy, které byly před dvěma lety aktuální, mohou fungovat i v současnosti. Prokleté hory nejsou příliš dobře zmapované, turistické stezky často mění svou podobu a je důležité při postupu používat také svou hlavu. Teď už ale nebudu dále napínat, je na čase vyrazit na cestu!


Čas vyrazit na cestu!

Nebo spíš… je třeba cestu nejdříve najít. Prvních pár hodin po započetí treku jsme dost bojovali právě s tímto problémem, a když se nám konečně podařilo najít první turistickou značku, padla tma. 

Hned další den byla i přes zpočátku deštivé počasí nálada mnohem lepší. Zdolali jsme totiž první vrchol, Veliki Trojan (2190 m). Mlhavou krajinou jsme dále pokračovali k místu zvanému Prevoj Gurit, kde se mlha najednou rozplynula a otevřel se nám nádherný výhled na krajinu. Na tomto místě se mi také splnil můj albánský sen – všude plno zeleně, na horizontu viditelné obrysy vysokých hor, a když se do toho všeho z protějšího kopce rozeběhlo do údolí stádo ovcí, zůstal jsem oněměný úžasem.

Od tohoto highlightu ale bylo třeba se posunout dále. Sestoupili jsme tedy do údolí, kde jsme přenocovali a další dny jsme následně pokořili vrchol Maja Karanfili (2119 m) a nejvyšší černohorskou horu Zla Kolata (2535 m). Postupně jsme překročili hranice Černé Hory a Albánie a směrovali do poloviny našeho treku.


Jsme sice v polovině, to nejnáročnější je ale stále před námi

Albánie nás uvítala nejprve slunečným počasím. V horách si však člověk počasí nevybírá, a proto nebylo velkým překvapením, že nás hned na začátku dalšího segmentu stihl nepříjemný déšť. S pomocí místních přívětivých obyvatel, na které jsme čas od času narazili, jsme se ale dokázali se všemi nástrahami počasí perfektně vypořádat.

Poslední dny výpravy jsme se ocitli ve skutečné divočině. Naším cílem bylo zdolat nejvyšší horu pohoří Prokletije, Maja Jezerces (2964 m). Maja Jezerces je ale obkopena dalšími vrcholy a dostat se k ní nám zabralo celé dva dny. Navíc si troufnu říct (a myslím, že můžu mluvit za celou skupinu), že šlo o jeden z nejnáročnějších úseků celého treku. Ať už z důvodu extrémního převýšení, složitým lezeckým podmínkám či kvůli nepříjemnému hnědému chlupatému návštěvníkovi, který začal uprostřed noci čenichat okolo našich stanů.

Nakonec jsme ale vše bezpečně a ve zdraví zvládli a po zdolání Maja Jezerces jsme po setmění sestoupili do albánského městečka Theth.


Byla to výzva. Vzpomínky ale zůstanou

Nebudu lhát, bylo to náročné. Ale bylo to krásné a během tohoto treku jsem skutečně překonal sám sebe. Byl to opravdový výstup z komfortní zóny. Zároveň jsem si zde ale zamiloval hory, a těším se, až se na podobný trek znovu vydám. Ať už to bude v Albánii či kdekoliv jinde.


Fotografické tipy a triky: Jak fotit na podobném treku?

Jsem ale fotograf, a cítím, že je mou povinností uvést zde i pár fotografických tipů a triků, které by mohly zaujmout některé mé kolegy – fotografy / hikery. Budu stručný, pokud se zde ale najde fotograf, který by se dozvěděl víc, rád odkážu na svůj YouTube kanál, kde jsem o treku natočil samostatné video. Najdete v něm shrnutí celé výpravy, ale i podrobnější fotografické tipy a triky a informace o tom, jaké vybavení jsem si s sebou bral.


5 tipů, jak fotit na vysokohorském treku

Uvedu ale pět nejzásadnějších věcí, kterých bych se držel, kdybych podobný trek absolvoval znovu:

  1. Vemte si foťák. Nebudete litovat. A doplňte ho alespoň o jeden širokoúhlý objektiv a druhý objektiv, kterým dosáhnete o něco dál. Já měl pokryto ohnisko 17–200 mm, a i díky tomu jsem mohl pořídit spoustu rozmanitých fotografií.


  2. Nezapomeňte na stativ. Možná si říkáte, že je to zbytečné. A souhlasím, že tahat s sebou na trek stativ není zbytečné, spíš je to nesmysl, pokud chcete ušetřit každý gram. Menší stativ typu Gorilla Pod ale unesete a věřte mi nebo ne, myslím, že tuto radu oceníte.


  3. Peak Design Capture je fajn věc. Když máte na zádech dvacetikilový batoh, nechcete jej každých pár minut sundávat kvůli jedné fotce a poté zase složitě vracet zpět na záda. Peak Design Capture mi toto usnadnil, jelikož jsem mohl foťák kdykoliv pohodlně připnout na ramenní popruh, zároveň jsem ale vždy byl připraven naskočit do akce a okamžitě začít fotit. 


  4. Myslete na to, jak budete elektroniku nabíjet. Měli jsme to štěstí, že jsme sem tam narazili na místo s elektřinou, doporučuji si ale vzít více baterií a powerbanku o dostatečné kapacitě. Pro představu: měl jsem powerbanku o kapacitě asi 30 000 mAh, nabíjel jsem pomocí ní mobil, foťák a dron, a stačilo to jen asi na polovinu treku.


  5. V horách prší. A bohužel hodně nepředvídatelně. Proto myslete na to, aby vaše vybavení bylo buď voděodolné, nebo jej jinak zabezpečte proti poškození vodou. Přece jen, foto vybavení nás fotografy živí, a je to taková naše třetí ruka.


Pokud vás zaujaly tyto tipy, určitě vás zaujmou i ty, které uvádím ve zmiňovaném YouTube videu. Proto, pokud máte chvilku času, určitě na něj mrkněte a dejte mi vědět, zda jste se dozvěděli něco nového.


Hory jsem si zamiloval

Trek do Prokletých hor mě posunul v hodně oblastech života. Minimálně jsem si díky němu splnil velký sen, protože Albánie mě zaujala již dlouho před rozhodnutím podniknout sem výpravu. Naučila mě ale také to, že jako lidé zvládneme víc, než si myslíme.

Nebo třeba to, že v životě máme standardy nastavené někdy až zbytečně moc vysoko a dokážeme se stresovat z úplných drobností. Přitom stačí poznat, jaký standard mají lidé jinde na světě, zjistit, s jakými problémy bojují, a že jsou často spokojenější než my, kteří se ženeme za úspěchem a hodnotami, které možná nejsou až tak důležité.


Prohlédněte si fotogalerii a objednejte si fotoobraz na míru

Na závěr si dovolím připojit odkaz na celou fotogalerii z treku do Albánských Alp. Zároveň bych rád touto cestou nabídnul možnost výroby personalizovaného fotoobrazu na míru, který vám rád připravím. Takový obraz vám pak může ozdobit domov nebo kancelář, případně sloužit jako hezká vzpomínka na podobný trek, který jste absolvovali. Stačí si zvolit fotku, kontaktovat mě prostřednictvím formuláře na těchto webových stránkách a já s vámi rád vše prodiskutuji.

To je pro tento článek vše. Pokud ale za sebou máte nějaký zajímavý trek, o který byste se rádi podělili, určitě mi dejte vědět do zpráv, rád si počtu :)

O autorovi

Martin Šenovský

Freelance fotograf

Je tomu již několik let, co jsem objevil svou lásku k fotografii. Za tu dobu se událo mnohé, jedno se ale nezměnilo – má touha zachycovat emoce a autenticitu. Baví mě tvořit kreativní vizuály pro firmy, fotit eventy a se stejnou vášní zachycuji lásku a slzy štěstí na svatbách.

Sdílet článek

  • Další

  • články

  • Další

  • články

Prokleté hory – Životní zážitek pro vášnivé fotografy i hikery

Turistický průvodce po Gdaňsku, perle severního Polska

Moje cesta k fotografování

Prokleté hory – Životní zážitek pro vášnivé fotografy i hikery

Turistický průvodce po Gdaňsku, perle severního Polska

Prokleté hory – Životní zážitek pro vášnivé fotografy i hikery

Turistický průvodce po Gdaňsku, perle severního Polska